Základy geologie

...
kého vývoje - struktura během vývoje zaniklá se nikdy
v budoucnosti neobjeví ve své původní formě.
První prokazatelné stopy života lze nalézt v sedimentech
starohorního stáří. Jsou to mikrofosilie dokládající existenci bakterií,
sinic, jednoduchých řas (existenci těchto skupin dokládají
stromatolitové vápence stáří 2,7 miliardy let) a prvoků, kteří jsou
považováni za předky mořských hub. Byly objeveny rovněž ichnofosilie,
které jsou považovány za možné stopy po činnosti primitivních
červovitých bezobratlých živočichů. Vzhledem k tak omezenému počtu forem
života v tomto období je překvapující prudký nástup nejrůznějších typů
organismů na počátku prvohor. Vývoj nových forem a jejich rozrůznění
během kambria bývá označován jako evoluční exploze a není dodnes
spolehlivě vysvětlen.
Hlavním centrem diferenciace živých forem bylo i v průběhu prvohor
mořské prostředí. Došlo k explozivnímu rozvoji skupin mořských
bezobratlých, snad v důsledku zvýšené koncentrace kyslíku ve vodě.
Hlavní skupiny těchto živočichů představovali koráli drsnatí a deskatí,
konulárie (primitivní žahavci blízcí medúzám; tělo opatřeno chitinózní
schránkou zpevněnou fosforečnanem vápenatým), graptoliti (koloniální
polostrunatci s chitinózní schránkou; vůdčí zkameněliny ordoviku a
siluru), ramenonožci, kyjonožci (syn. různorepí), trilobiti (vrchol
vývoje ordovik, silur, vymírají v permu), hlavonožci (první amoniti),
mlži, lilijice (vůdčí zkameněliny svrchního siluru Barrandienu) a
jablovci. V siluru se v mořích objevují první obratlovci - pancířnaté
ryby. V devonu proběhne bouřlivá radiace rybovitých obratlovců, na jeho
konci vymírají starobylé skupiny ryb a během karbonu a permu se
z lalokoploutvých ryb vyvíjejí první obratlovci souše - obojživelníci
(krytolebci). Příčiny jejich vzniku lze spatřovat v nutnosti překonání
souše mezi vysychajícími nádržemi vody, ale současně i ve zvýšené
potravní nabídce suchozemských biotopů (hmyz) a ve výhodách akumulace
sluneční energie povrchem těla. Na konci karbonu pak vznikají
z krytolebců první primitivní plazi. Na konci prvohor vymírají všichni
trilobiti, graptoliti a čtyřčetní koráli.
Již během ordoviku začaly rostliny zvolna pronikat na souš
v okrajových oblastech moří, ale až koncem siluru a v průběhu devonu
došlo k jejich masovému rozšíření na pevninu. Nejstarší suchozemské
cévnaté rostliny představovala skupina rhyniofyt (psilofyta), z nichž se
postupně vyvíjely vlhkomilné stromové plavuně, přesličky a kapradiny,
které tvořily permokarbonské močálovité pralesy.
Vznik suchozemských biotopů umožnil i živočichům proniknout na souš.
V prvohorách to byli především zástupci členovců - pavouci, štíři,
stonožky, archaické formy hmyzu (vážky, švábi). V karbonu žil největší
známý zástupce hmyzu - pravážka rodu Meganeura s rozpětím křídel až 75
cm - a také zvláštní vyhynulá skupina pramřížonerví, kteří jako jediní
zástupci hmyzu měli tři páry křídel. Vznik křídel u hmyzu se pokouší
vysvětlit Cramptonova paranotální teorie (paranota - ploché výběžky na
bocích těla prahmyzu).
Karbonské mírné podnebí, které umožnilo rozvoj černouhelných
pralesů, bylo zřejmě vyvoláno vyšším obsahem oxidu uhličitého, který se
v atmosféře nahromadil v důsledku intenzivní sopečné činnosti. Jeho
odčerpání fotosyntézou vedlo koncem prvohor k aridizaci klimatu, která
měla za následek ústup kapraďorostů a vývoj semenných rostlin. Prvními
byly lyginodendrony (rostliny kapraďosemenné) a kordaity, ale koncem
prvohor již existují i první pravé nahosemenné rostliny.
Mohutný rozvoj nahosemenných rostlin je typický pro první polovinu
druhohor, kdy cykasy, jinany a jehličnany tvoří hlavní složku
rostlinného pokryvu Země. V mořích se výrazně rozvíjejí vápnité řasy,
které daly vzniknout rozsáhlým vápencovým útesům. Uprostřed křídy
dochází k prudkému nástupu mnoha skupin krytosemenných rostlin, téměř
současně dvouděložných i jednoděložných. Zpočátku se rozvíjejí
přednostně dřeviny, ale záhy dochází k rozvoji bylinných forem, jejichž
nástup vede k celkové proměně rostlinných společenstev.
Do mořské fauny druhohor pokračují z předchozího období koráli a
ostnokožci (lilijice, ježovky).
...